Bohyně Kotys neboli i Epona
Díky jedné akci jsem začla studovat pověsti týkající se kraje Berounského. Zaujala mě jedna o tzv. babě Kotys. Samozřejmě, že jsem o ni slyšela i dříve, ale nedala jsem si jedna a jedna dohromady. A najednou blik. Já ji znám jako překrásnou dívku, v kraji je spíše známá jako baba. Dokonalá trojjediná bohyně. V tomto článku chci sesumírovat všechny dostupné (na internetu) zmínky o této bohyni, popřípadě, co najdu v literatuře. Pokud někdo bude mít další informace a zajímavosti o této bohyni, velice ráda je uvítám:-)
"Bohyně Kotys (obdoba irské Epony - koňské bohyně) se zjevuje jako urostlá, krásná žena v bílém rouchu, která se zjevuje lidem, kteří se zabloudili v podzemí aby je zachránila (to jsme si ale raději neověřovali), jindy se zjeví jako přízračná stařena, objíždějící na svém koni za měsíčných nocí trasu Zlatý kůň, Kodu a Tetín. Na Kodě napájí svého koně. Jindy na sebe bere podobu divoké jezdkyně, která pádí přes vápencové skály, řítí se hlubokými roklemi po stejné trase a potom se znovu vrací do jeskyní Kotýzu. Její bílý kůň je ozdobený zlatem. Patrně odtud i pochází název návrší Kotýzu - Zlatý kůň. V hlubokých jeskyních se zde má ukrývat pradávný zlatý poklad. Najít a získat ho může muž se železnou rukou doprovázený ženou se zlatými vlasy."
(Zde bych poznamenala, že zase jiné prameny uvádějí, že nepozorné lidi v podzemí vězní a hubí. Divoká jezdykně mi zase něčím připomíná Rhiannon. Tento úryvek a úryvek následující je převzat ze stránek http://eldar.cz/hade/zlatykun.html )
Návrší Zlatý kůň se zdvíhá nad obcí Koněprusy. Místo je známé především svými krápníkovými jeskyněmi. Krasová oblast je čím dál více ničena barbarskou těžbou vápence. Západní část návrší je nazývána Kotýz. Stávalo tu opevněné sídlo, podle nalezených zbytků keramiky halštatské. Některé nálezy jsou i starší. Někteří archeologové připouštějí existenci opevněného kultovního prostoru. V západní části Kotýzu jsou patrné zbytky valu. Na severozápadní stráni najdete Axamitovu bránu. Vznikla propadnutím velké jeskyně, kterou údajně ještě v 19. století bylo možné proniknout do bájných prostor v nitru hory. Jeskyně se jmenovala Zlatá brána. I v těchto místech byly nalezeny zbytky keramiky z dob halštatu.
"Plošina Kotýz, na které tyto zajímavosti leží, je západním výběžkem hřbetu Zlatého koně. Ke Kotýzu se vztahuje řada pověstí - o Kotýzské bábě, o posvátných koních a o zlatu, ukrytém v podzemí, které sem zejména v 19. stol. přivedlo mnohé hledače pokladů. Podle některých dohadů není vyloučeno, že Keltové využívali ostroh jako kultovní místo, kde pěstovali kult koně (Zlatý kůň, Koněprusy, V koníku..). Jméno Kotýz je prý odvozeno od pojmenování thrácké bohyně Kotys, jejíž kult tu údajně pěstovali keltští druidové."
(Zde bych se ohradila, že by druidové uctívali thráckou bohyni - oni měli svou, právě Eponu. Ale národy se mísily a pak to takhle dopadá:-) Úryvek převzat z http://old.beroun.cz/r-priroda/krasove_jevy.phtml )
"Dovolím si upozornit na krásnou pannu či šerednou stařenu (zřejmě může být - tak jako v irských mýtech o oprávněné vládě - obojím), jezdící na bílém koni v Českém krasu, jejíž jméno mohlo být Koda, Kotys. Dle některých autorů se jedná o keltskou bohyni na koni, podobnou do jisté míry Eponě."
(Velice pěkné pojednání a srovnání legend na http://www.taxoft.cz/nemeton/filosof/povesti.php )
"Epona je "koňská" bohyně právě pro svoje zobrazování jezdkyně. Byla ochránkyní všech jezdců, ať už to byli válečníci, obchodníci či pošťáci. Kůň byl pro Kelty velmi cenným zvířetem, neboť poskytoval možnost rychlé přepravy lidí i nákladů. V našich zemích se prý Eponě říkalo Kotys. Je druhou z trojice.
(Úryvek z keltského pantheonu z http://druid.euweb.cz/texty/bozi.html )
Kdo má možnost si přečíst knihu Stín modrého býka od F.Vrbenské a L.Medka - vřele doporučuji. Je to sice fantasy, ale na historickém základě, výborně napsaná, čtivá (nelekejte se, vypadá to jako bichle) a hlavně - moc se mi tam líbilo pojednání třeba právě o Kotys.
"V místních pověstech z oblasti Koněprus se dochoval její poměrně plastický obraz. Baba Kotys, přízračná stařena na bílém koni, vyjíždí za měsíčných nocí z kamenných vrat Zlaté brány na hoře Kotýzu a bloumá po návrších až k Tetínu a na posvátný vrch Damil. Jezdívá zvolna a v pravici třímá přadeno jako žezlo. To je znamením, že přede nitě lidských osudů. V jiných pověstech však vystupuje jako divoká, polonahá a smyslná jezdkyně, která se divoce žene přes vyprahlé hřebty a hluboké rokle a vábí za sebou nezkušené mladíky na vrcholy srázů, kde najdou smrt pádem do hlubiny."
(Úryvek z knížečky Tajemná tvář krajiny mezi Berounkou a Brdy, která také popisuje bohyni Kotys).
Duchy |
:-( Fedelmi, tvůj krásný komentář někam zmizel, nevím kam a já ho nemazala...asi technická chyba, nemohla by jsi ho napsat znovu?